Bořeň

4. května 2010 v 16:04 |  A můj život
Tak jsme byli v sobotu na výletě. Jeli jsme na Bořeň, kde se každý rok schází bývalý horolezecký oddíl, jehož členem býval tatínek. Museli jsme projet Prahou, kde teď zuří předvolební kampaň. Některým plakátům jsme se opravdu nasmáli. Třeba tam byl Paroubek s budíky a nápisem: zruším ranní vstávání. Na jiném zase tvrdil: slibuji návrat Elvise. Když jsme dorazili do cíle, museli jsme nejprv vyšlapat strmou cestičkou a pak jsme šplhali po kamenitém svahu. To bylo docela těžké, protože jsme táhli batohy a měli jsme sebou malou sestřičku. Nahoře jsme se potkali s členy oddílu i s bratrancem a o deset let starší sestřenicí. My mladší jsme závodili, kdo vyleze nejvýš a pak jsme si povídali. Potom se všichni vydali stavět stany a naše rodina ještě šla na jednodušší "dětskou" skálu, kde jsem lezka tatínek mě seshora jistil. Nahoru to šlo dobře, ale když jsem byla na vrcholku, tak jsem se začala bát a (jako obvykle) jsem brečela. Pak jsem slaňovala. Nejprv jsem měla problémy, ale pak jsem se začala modlit a náhle jsem zvládala! Potom lezla i moje sestřička a pak jsme ještě šli do hospody, takového společenského místa Bořně a nakonec jsme jeli domů.
 


Komentáře

1 iness iness | Web | 4. května 2010 v 17:22 | Reagovat

jé tak to ste si určitě krásně užili! já bych na žádnou skálu nevylezla ani kdybych chtěla...a hlavně se mi točí hlava z vejšek :D

2 Caddy Caddy | Web | 4. května 2010 v 18:31 | Reagovat

Ty jo, to musel být zábavnej výlet :-)

3 lilliene lilliene | Web | 5. května 2010 v 17:52 | Reagovat

[1]: ha ha ha já jsem měla taky pěkně nahnáno. v podstatě to byl zázrak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama